Z naší historie: Říjen 2016

Shei-Pa a návrat do reality

Vzhledem k tomu, že pod kempem protékala divoká voda, bylo spaní téměř nemožné. Zůza to řeší špuntama ale mně nějak nefungujou 🙂 Spaní ve stanu v přírodě je prostě klasika – furt se člověk převaluje, pořád ho něco tlačí, venku je většinou hluk přírody a zvířátek a tak se človek moc nevyspí – alespoň my to tak máme. Kolem šesté vylézáme ze stanu, dáváme si americkou snídani – toastový chleba s burákovým máslem 🙂 a balíme věci. Den bude ještě dlouhej a plánů je spousta.

Když opouštíme kemp, tak mrholí a je zataženo. Pokračujeme hlouběji do hor, kde se střídá déšť s mlhou, přes kterou není téměr vidět a tak jedeme krokem. Ono i když je vidět, tak to o moc rychleji nejde, protože silnice je samá serpentýna na upátí skály. Z jedné strany skála z druhé sráz a silnice ... číst dále

Odlet na Taiwan a cesta do národního parku Taroko

Je pátek 28. října. Hned po obědě vyrážím z práce, naberu Zůzu doma, dobalíme zbytek věcí a valíme na letiště. Myslíme si, že máme dost času ale Manila nám zase dává za vyučenou. Je zácpa jako blázen. Se sevřenýma půlkama sledujeme jak nemilosrdně utíká čas. Stíháme to jen tak tak, odbavit, nalodit a letíme. Poprvé nám nevyšly sedačky vedle sebe a tak cestu trávíme každý na jiném konci letadla. Naštěstí cesta trvá jen dvě hoďky. Po příletu čekáme skoro hodinu než nás pustí z letadla.

Nikdo tu neumí anglicky a tak koupení lístku na autobus je docela legrace, My se snažíme číst čínské názvy čínsky a vysvětlujeme anglicky kam se chceme dostat, pán na nás kouká a říká něco cizí řečí 🙂 naštěstí jsme všichni jenom lidi a když se chce, tak to jde… lístky máme a valíme do Taipei. Letiště ... číst dále