Island life … Filipíny dostávájí druhou šanci

Ozýváme se po hodně dlouhé době. Není to tím, že bysme nikde nebyli nebo nebyl čas. Naopak 🙂 Jak mnozí z Vás jistě vědí, jíž před nějakou dobou jsme na Filipíny zanevřeli. Nicméně jsme se rozhodli dát jim druhou šanci a zde se dočtete, jak to celé dopadlo.

První destinací bylo hnízdečko, zralé pro relax a to do slova -> Kookoo’s Nest (v překladu Kukaččí hnízdo). Kookoo’s Nest je rezort na ostrově Negros a cesta tam je dost krkolomná. Po absolvování letu nás čekala ještě asi hodinu dlouhá cesta na nejjižnější cíp ostrova. V plánu bylo hlavně odpočívat a nic nedělat. Toho jsme se drželi celou dovolenou 🙂 Když jsme se zrovna neváleli na mole (ne na mol 🙂 ), nebo nešnorchlovali v moři (hned u resortu byly korálové útesy a dost rybiček) tak jsme se cpali v jejich restauraci libovým jídlem. Majitelé si lokálce velmi dobře vycvičili a téměř vše bylo domácí. Až na to, že jsem se usnul přes oběd na sluníčku a spálil se jak křeček, to bylo moc fajn 🙂

Rozhodli jsme se dát Filipínám druhou šanci a když druhou – tak doslova. Jako druhý dostal druhou šanci Boracay. Říkali: „Zelenou vodu jste tam měli jo? To je strašná smůla, to je tam jednou za rok a jen na pár dní. Jinak je to nejkrásnější ostrov na Filipínách“. Tak jo, zkusíme to ještě jednou. Maskujeme to za to, že má šéf svatbu s filipínkou a že teda jedeme spíš na tu svatbu 🙂 Filipínská svatba – no …. to bylo něco 🙂 Pláž, západ slunce (sice na opačné straně ostrova ale co – co je doma, to se počítá 😀 ), moře … jako bylo to fakt pěkný 🙂 Čekali jsme kýčovou svatbu ale nakonec to měli fakt pěkný. Bylo i několik vtipných momentů, když ženich chtěl přečíst svůj slib z telefonu a při první větě ho omylem smazal 😀 Nebo když po obřadu přivědli koně a nevěsta se fotila na koni 🙂 Ale tak co, je to filipínská svatba a my evropani tomu prdlajs rozumíme. Hostina jako taková i doprovodný program byl opravdu fajn. Byla legrace a když pominu, že jsem byl šéfovou manželkou vybrán do soutěže v pití piva (oba ví moc dobře, že nepiju – nicméně šéf je kádr / díky Kubo !! / a píchnul mi s tím) tak akce jako taková bezva. Přichází čas rautu, všichni z vesela baští, povídají si ….. po chvíli dojí a …. „Hele co to je? Kam všichni jdou?“ Po jídle, behěm asi deseti minut bylo totálně prázdno. Nikdo nikde zbyla jen hrstka čechů. „Co se děje Kubo?“, ptám se šéfa. „Hele oni to takhle maj Peťane. Obřad, jídlo a domů“, odvětí mi. No co už no, my jim ještě ukážem co je to svatba po česku. Kluci si nosej drinky, povídáme si a behěm chvíle vypne i hudba a na baru přestanou nalévat. Hodinky ukazují necelou půl desátou. Tož je toto možné? Je a není to všechno 😀 Naběhl na nás číšník a začal nám odnášet židle a balit stoly – končíme mládeži 😀 No nic, tady chcíp pes. Loučíme se s Kubou a děkujeme za pozvání. Druhý den vyrážíme na pláž, na které jsme posledně nebyli. Cesta trvá chvilku a pláž je celkem prima. Sice je pár lodí na břehu ale ve výsledku se dá slušně koupat a voda je bezvadně čistá a ani ne moc horká. Po cestě zpět se stavujeme na nejrušnější pláži – zkontrolovat stav vody. To, že je tam Václavák opět nás už moc netankuje a to, že voda je zase zelená (:D no jo no, když se daří, tak se daří) nás vlastně taky nepřekvapuje. „Tak sem už nikdy :D“.

Poslední ostrov z naší trilogie, který byl v plánu, je tajuplný ostrov čarodějů a šamanů. Ostrov Siquijor. Ostrov se nachází téměř na jihu filipínského souostroví u Mindanaa. Když se bavíte o tomhle ostrově s lokálcema, většině se naježí vlasy na hlavě a řeknou Vám, že tam jsou čarodějnice, černá magie a že tam rozhodně nikdy nejedou – že mají rádi svou duši. Je to opravdu tak? Je tam něco tak špatnýho? No, nezbývá nám, než se přesvědčit na vlastní pěst. Po chvíli ale zjišťujeme, že je všechno jinak. Lidé tu nejsou tak zkažení turistama jako na jiných, více známých ostrovech. Nesnaží se vás natáhnout za každou cenu – naopak. A co víc, ostrov je opravdu pěkný a má spoustu zajímavých míst, které rozhodně musíme vidět. První den už nic nestíháme a tak hned na druhý den plánujeme výlet na Apo Island – ostrov želv. Že Vám to zní povědomě? No bodejť by ne 🙂 Vždyť jsme tam už byli a psali jsme o něm článek. Po cestě na ostrov nás překvapila družina deflínů, která nás kousek doprovodila 🙂 Želvy opět bezvadný a všechno natáčíme na kameru. Před návrátem byla v plánu ještě jedna zastávka na šnorcholování u korálových útesů poblíž ostrova. Už jak jsme se blížíli k místu jsme si všimli podezřelé lodi. Kovově šedá válečná loď, radary a spousta zbraní. „Kdo to je? Vojáci?“, ptám se kapitána. „Jo jo!“, odpovídá nevzrušeně. „Kvůli Abu Sayyaf? Kvůli bezpečnosti?“. „Přesně tak“, odvětí mi s úsvěvem. No, jako na jednu stranu super, že tam hlídaj, na druhou stranu smutný, že už si člověk ani nemůže jen tak vyjet na moře 🙁

Druhý den byla v plánu klasika – motorka a „tůr d ajlend“ 🙂 Jeskyně, hora, motýlí farma, vodopády, …. ostrov toho nabízí opravdu spoustu 🙂 Největší pecka asi byla jeskyně, kde jsme se brodili podzemní řekou a bylo takové víc dobrodružné, než návštěva jeskyně v ČR 🙂 Konec výletu jsme završili u vodopádů, kde měli houpačku nad jezírkem a dali se tam skákat bezvadný salta 🙂 Po pár saltech to balíme a jedeme na hotel – na cestě jsme nesehnali žádné jídlo a umíráme hlady.

No, musím uznat, že tentokrát Filipíny asi zabodovali a je dost možné, že jim teda šanci nakonec  ještě dáme 🙂