Taipei

Koncem srpna je na Filipínách hodně svátků, jeden z nich jsme využili na prodloužený víkend v Taipei. Na Taiwanu jsme už jednou byli, ale v hlavním městě jsme se moc dlouho nezdrželi. Proto jsme se to rozhodli napravit.

Let z Manily do Taipei trvá cca hodinku a půl, což je celkem fajn. Ještě před odletem kontroluju předpověď počasí, která hlásí oblačnost, občas přeháňka, ale mělo by i vysvitnout sluníčko. No tak uvidíme. Jak už je tady zvykem, let měl trochu spoždění, a tak už se smiřujeme s tím, že první den asi nestihneme vše, co jsme původně měli v plánu.

Při přistání sleduju hustou oblačnost nad městem a říkám si, tak snad nebude nějak pršet. Hned cestou z letiště na hotel začalo samozřejmě pršet. Nakonec jsme měli už jen pár hodin světla, tak jsme se rozhodli osekat náš původní program a vydali jsme se do místního kreativního parku, kde nás asi nejvíc pobavilo hračkářství, kde si mohli hrát i dospěláci. Dost nám vyhládlo, tak jsme se přesunuli do thajské restaurace. Po usazení ke stolu jsem začala pochybovat o tomto podniku, protože to tam vypadalo strašně nóbl. Když nám přinesli jídelní lístek, začala jsem se potit. Peťa mi řekl, že jeden Taiwanský dolar jsou 3 koruny. Když jsem viděla ty ceny, tak jsem málem spadla ze židle. Chtěla jsem odejít, protože obyčejné nudle by podle tohoto přepočtu stály cca 1000 Kč. Péťa radší zapnul internet a zkontroloval kurz. Naštěstí náš původní přepočet byl špatný a my jsme usoudili, že se můžeme v klidu najíst 🙂

S plným žaludkem jsme pokračovali po naší tour de chrám a stihli jsme omrknout i jeden night market s místními delikatesami, ze kterých jsme šli do kolen. Takový smrad jsem asi v životě nezažila. Nevím jestli tam vařili něčí ocásky nebo jiný části těla včetně chlupů, ale nechápavě jsem kroutila hlavou, co může vytvořit při vaření takový puch??

Déšť samozřejmě neustupoval ani v pozdějších hodinách, a tak jsme se pomalu vrátili na hotel. Zítra je taky den 🙂 Ráno jsme vyrazili opět na lov chrámů, národního muzea a na oběd jsme se stavili v našem oblíbeném podniku, jak jinak, než na burgery 🙂

S nacpaným žaludkem jsme se konečně vydali k lanovce, která nás odvezla do krásných kopců, kterých je kolem města habaděj. Překvapil nás krásný výhled na celé město. V kopcích jsme vidělil spoustu čajových plantáží a asi nejlepší část výletu byla ochutnávka a tradiční příprava Taiwanského čaje. Paní nám nejdřív ukázala způsob přípravy a pak se toho už ujal Peťa. Po pár šálcích jsem cítila, jak mě ten čaj nabíjí, což jsem usoudila jako velmi přínosné, vzhledem k tomu, že mě čeká dalších 3000 kilometrů 🙂

Déšť nás pronásledoval při každém kroku, ale nenechali jsme si tím zkazit výlet. Na večeři jsme se vydali do vegetariánské restaurace, kterou vlastní jeden Američan, který žije v Taipei už asi dvacet let. Řekl nám, že to tam má strašně rád a tajfuny jsou vlastne hrozně super 🙂

Taipei jako město není nějak extra hezké. Staré oprejskané baráky nenavozují moc pozitivní dojem, ale jsou i místa, která opravdu stojí za to vidět. Město má svého ducha, který svůj čínský původ rozhodně nezapře.