Země vycházejícího slunce

Po dlouhém rozhodování a plánování jsme konečně … no, vlastně jsme se rozhodli jen tak z ničeho nic a koupili letenky a letěli 🙂 Moc jsme to neplánovali a prostě jsme si jeden den řekli: „Pojedeme do Japonska? Tak jo“. A bylo 🙂

Neměli jsme úplně moc času na přípravu a naplánování a tak jsme toho spoustu organizovali tak nějak za pochodu. Rozhodli jsme se, vzít si v pátek a pondělí volno, ať máme na Japonsko čtyři dny. Letenky nám v pátek vyšlý na brzo ráno ale sehnat taxíka na letiště naštěstí nebyl žádnej problém. Já jsem se rozhodl vůbec nejít spát a byl jsem až do dvou hodin (do odjezdu) vzhůru. Let má trvat tak 4 hodinky tak si schrupnu tam. Zůza si šla lehnout a prospat se aspoň na pár hodin.

Cesta na letiště proběhla rychle a než jsme se nadáli, byli jsme v Japonsku 🙂 Letiště bylo obrovský a chvilku nám trvalo než jsme se vymotali ven k vlaku, který nás vzal do města.
Check-in na hotelu byl od tří hodin a protože jsme dorazili kolem čtvrt na tři, tak jsme si řekli, že snad nebude žádnej problém. To by nebylo ale Japonsko, aby něco nebylo dle pravidel 😀 Paní mi na recepci s úsměvem a velmi slabou angličtinou dokola opakovala: „Šekin trý pý em“. Tak jsem se ji snažil zeptat jestli není pokoj ještě připraven nebo co je za problém, když tři hodiny jsou za 30 min. Já naivka 🙂 Paní na mě koukala, jak na mimožemšťana a její umělý usměv a tupý výraz na tváři mi prozradil, že tuhle bitvu asi nevyhraju 🙂

No nic, jdeme se na půl hoďky projít do města. Kousek od hotelu byl perfektní park plný chrámů. Po cestě jsme viděli několik rikšů ale byla to spíš atrakce pro turisty než klasický dopravní prostředek, „Hele támhle jsou lidi v kimonu.. geisha a další a týpek v kimonu!“, hulákám na Zůzu. Nejdřív jsme si mysleli, že je to normální a lidi takhle opravdu choděj po městě. Později jsme ale zjistili, že se tam šli asi jen takhle vymódění fotit. Po rychlém přehození věcí, jsme proběhli ještě jeden park, kde se nacházelo národní muzeum. Po seznámení se s historií nejen Japonska ale celé Asie, se ozvalý naše žaludky a tak jsme zapadli do první restaurace, co jsme potkali. Poslední zastávka je Tokyo SkyTree, což byla v roce 2010 nejvyšší budova v Japonsku a po dokončení stavby v roce 2011 i nejvyšši budovou na světě. „Noční výhled na Tokyo tam musí být parádní“, řekli jsme si. Vyšlo nám to bezvadně, protože jsme dojeli akorát před zavíračkou a fronta nebyla skoro žádná. Nahoru nás vzali výtahem, který jel rychlostí 600 metrů za minutu. Rychlost nebyla ani tak poznat, měli to hezky plynulé akorát nám celkem rychle zalehlo v uších 🙂 To, co nás čekalo nahoře, bychom nikdy nečekali. Výhled byl sice opravdu parádní ale na druhou stranu nám z toho bylo trochu smutno. Tolik světel a betonu, to zase dostala jednou přiroda na frak 🙁 Při ceště zpět na pokoj jsme si tak nějak říkali, jestli máme dost programu na tři dny. No …. uvidíme 🙂

Druhý den máme nabito a začínáme hned brzo ráno na rybím trhu. Už od výlezu z metra je cítit rybina a tak není žádný problěm market najít 🙂 Stačí jít po čuchu. Lidi se tam už od rána cpou sushi a mořskýma potvorama. My se odvážíme koupit pouze hroznové víno gigantických rozměrů a cosi, co vypadá jako tvarovový knedlík s čerstvou jahodou. Knedlíček byl výborný, což se ovšem o hroznu říct nedalo. Je mi divné, že ho Zůza, která si ho tak chtěla koupit, uklízí po ochutnání dvou kuliček a nejí. „Kde máme to hrozno, dám si taky …. Fuj, co to je?“, s hořkým výrazem polykám skoro celou kuličku, protože nedám už ani jedno kousnutí. Ble, chutná to jako zkvašené hrozno. Se smutným výrazem to vyhazujeme, protože zkvašený hrozny fakt ne-ee.

Po rybím marketu jsme šli do dalšího parku, kterých je teda v Japonsku požehnaně. Hned zkraje jsme viděli, jak natáčí asi nějaký dokument. Chvíli jsme tiše poslouchali, co tam říkaj. V jednu chvíli, asi režisér, řekl hlavnímu aktérovi, co má říct. Natolik mě ohromilo, jak to falšujou, že jsem nevědomě nahlas zavolal na Zůzu: „Ty vole, on mu říká, co má říkat .. .to není fér“. V tu chvíili se Zůza chtěla propadnout do země. Celá zrudla, otočila se a začala kmitat pryč 😀 Celej štáb se na mě otočil a žačal na mě dělat gesta ať jsem potichu 😀 No, Hybler se zasé ukázal jako správnej Pepin 🙂 Park byl rozdělen na dvě části a druhá čast se jmenuje Meiji Jingu. Tenhle park je zvláštní tím, že chrám v něm založil císař Meiji a jeho manželka Honten. Lidé ho tak uctivali a měli rádi, že po jeho smrti na jeho počet přinesli 10000 stromů ze všech koutů Japonska  zasadili je tam. Teď park čítá na 170000 stromů a je k nepoznání od normálního lesa. Navíc je domovem pro spoustu ohrožených druhů zvířat, hmyzu a rostlin. Hned kousek od parku byl Imperial Palace (královský palác), který byl bohužel zavřený a veřejnosti nepřístupný, což byla velká škoda 🙁 No, je na čase skočit do metra a jet na jídlo. Japonské metro nám dává celkem zabrat – nic šílenejšího jsme asi zatím nepotkali. Už několikrát jsme vlezli do špatného vchodu a museli jsme to vysvětlovat u druhého vchodu proč máme cvalkej lístek a bla bla bla 🙂 Naštěstí jsou na to asi zvyklí a tak nám pán jen s úsměvem mávnul ať projdem. Metro jako takové mají ale vyřešené bezvadně – to se musí nechat. Všechno tam šlape jako hodinky.

To bychom nebyli my, abychom nepokračovali v naší slavné „Burger Tour“ 🙂 Další zastávka teda nemohla být nic jiného než burgerárna. No nebudeme Vás moc napínat, bylo to super. Domácí zázvorová limonáda a perfektní burger – v Japonsku to teda uměj. V plánu jsou ještě další dva parky a metrem jsme tam cobydup. Po chvilce užívání si přirody se pomalu začalo stmívat a tak jsme vyrazili na nejznámější místo v Tokyu a tím je „Shibuya crossing“. Pokud jsme viděli nějaký, jakýkoliv, dokument o Japonsku / Tokyu – tohle místo tam stopro bylo. Je to nejrušnější místo v Tokyu. Hemží se to tady lidma a autama jako v mraveništi. Po večeří nás čeká poslední zastávka a to je „Odaiba“ – zabávní část Tokya. Vzhledem k tomu, že jedeme už dost pozdě moc atrakcní otevřeno nebude. To nás ale netrápí. My jedeme omrknout sochu svobody a Rainbow bridge (duhový most) s krásným výhledem na nočni Tokyo. Nafotíme fotky a vyrážíme domů. Je už skoro deset a my musíme vymyslet co podnikneme poslední den, jelikož všechny hlavní místa máme už vyčerpaná. „Co si takhle vyjet mimo Tokyo? Kousek odtud je město Nikko, které je v horách. Vezmem Shinkansen a jsme tam hned“, navrhuju Zůze. Ta ráda souhlasí. Jedinej problém je – nemáme itinerář 😀 Takže zatímco Zůza sladce spí, ja do rána dělám itinerář 😀

I přes to, že Nikko je vzdálené 150km, cesta vlakem trvala pouze chvilku. Shinkansenem se jelo opravdu suprově. Nikko se nachází na úpatí hor a nachází se zde palác jednoho z nejslavnějších Shogunu v japonské historii, který je zapsán na seznamu UNESCO. Nikko bylo nádherný. Hory, přiroda, přirodní chrámy, lesy, potůčky, vodopády, … fakt paráda. Nachodili jsme tam snad 20 km od chrámu přes ruzné přirodní památky a vodopády. K poslednímu vodopádu jsem si už museli pospíšit, protože se začalo stmívat a ještě nás čekala cesta zpět do Tokya.

Po snídani nám nezbývá než se sbalit a vyrazit na letiště. Kupujume lístky a hned, jak přijel naleštěnej novej Shinkansen, tak do něj nastupujeme. Zabereme si místa a čekáme až vyrazíme. Máme to akorát s menší časovou rezervou. Po rozjetí vlaku nás lehce znerovózní upozornění, že všechna místa mají rezervace. Na našem lístku ale žádnou rezervaci nemáme !?! „Hele jsme ve správným vlaku?“, ptá se mě Zůza. Pokrčím ramenama a jedeme dál. Na další zastávce už ale nastupuje paní a kontroluje si lístek, který vypadá jinak než náš, a říká, že to jsou její místa 😀 Děláme, že jsme si spletli vagon a hledáme volná místa. Už víme, že jsem na tuty ve špatným vlaku. Jediné co potřebujeme je dojet na letiště 😀 Sedáme si na volná místa a modlíme se aby nás už nikdo nevyhodil. To jsme na ně ale vyzráli. Svezeme se nóbl vlakem za levno hehe. Ne tak Japonci 😀 Během chvíle je u náš průvodčí ať mu prý ukážeme lístky. Vytahuju na něj lístky a je nám hned jasné, že tohle neuhrajeme. Říká nám, kolik musíme doplatit ale protože nemáme hotovost a on karty nebere, procvakává nám lístky a že to máme doplatit na konečně stanici. No, aspoň nás nevyhodil z vlaku, jak mají čeští průvodčí ve zvyku 😀 Jen si drbeme čela, jak na nás asi přišel.

Na konečné stanici jdeme rovnou na info, že potřebujeme doplatit rozdíl ceny špatného lístku. Borec tam něco mačká do kalkulačky a ukazuje nám asi třetinovou cenu, co nám říkal průvodčí. Říkám mu, že potřebuju platit za dva z týhle stanice a ujišťuju se, že ta cena je opravdu správně. On přikyvuje, tak se smějeme, že jsme na ně stejně nakonec vyzráli 😀

Tokyo se nám docela libílo, ale žádná hitparáda to úplně nebyla. Neurazí ale ani nějak nenadchne. Ovšem Nikko bylo opravdu suprové. Příroda, zeleň, krásnej vzduch, ticho. Japonsko si nás určitě získalo 🙂 Víděl bych to minimálně ještě na jednu návštěvu.